05ZAM

Rybova lavička

ROŽMITÁLSKÝ ZÁMEK 

v době Rybově sídlo hospodářského, berního a soudního úřadu správy arcibiskupského panství

Původně blatný hrad založil v polovině 13. století Oldřich z rodu Buziců a jako první začal užívat přídomek "z Rožmitála". V polovině 14. století získalo polovinu hradu Arcibiskupství pražské,  ale po husitských válkách ji král Zikmund zastavil Zmrzlíkům ze Svojšína. Neznámo kdy ji od nich získali zpět Lvové z Rožmitála a panství bylo zceleno až do roku 1545. K významným úpravám připravujícím renesanční přestavbu přikročil Zdeněk Lev z Rožmitála (1460?-1535), syn Jaroslava Lva z Rožmitála a na Blatné (1425?-1485) a synovec české královny Johany z Rožmitála (1400?-1475), druhé manželky Jiřího z Poděbrad, která se pravděpodobně narodila právě zde. Vedl nákladný život a po jeho smrti byly jeho majetky postoupeny věřitelům. Od nich je vykoupil Florián Gryspek z Gryspachu (1504-1588) a nechal hrad přestavět ve stylu italské renesance. Z té doby pochází dvoupatrový Velký, či Gryspekovský palác, na který máme před sebou. Jako vysoký královský úředník vymohl městu privilegia jako právo pořádat trhy, vlastní magistrát a trestní právo. Věž nechal zvýšit o dvě patra, založil pivovar, pekárnu i sýpky. 

Po konfiskaci jej v roce 1623 získal pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu (1598-1667) a po požáru v roce 1660 ho nechal opravit. 

Zámecká zahrada se rozkládá mezi dvěma vodními plochami, na severozápadě ji lemuje hráz dominanty rožmitálské rybniční soustavy, Podzámeckého rybníka, na jihovýchodě pak rybník Kuchyňka. 

Arcibiskup Vilém Florentin kníže ze Salm-Salmu (1745-1810) byl pravým pastýřem, dobrodincem a otcem svého lidu. Podporoval lidi v nouzi, sirotky a vdovy a kde jen mohl, nabízel možnost výdělku těm, kteří to nejvíce potřebovali. Za tímto účelem dal před rokem 1795 z původní bažiny vybudovat zámecký park v anglickém stylu a z výnosů rodinného majetku nechal upravit vrchol Třemšína a zbudovat cestu k němu. U příležitosti 10. výročí jeho jmenování arcibiskupem v roce 1803 zkomponoval Jakub Jan Ryba rozsáhlou německou kantátu, jež byla za účasti arcibiskupa provedena v zámeckém parku, a poté ještě dvakrát opakována. Představuje jedinou Rybovu kantátu, u níž se zachoval nejen text, ale také hudební zpracování. Opěvuje v ní Salmovy ctnosti, velebí jeho lásku k lidem, úsilí o jejich lepší živobytí a jeho dobré srdce. A právě v tisku libreta tohoto díla uloženého v Českém muzeu hudby učinil v Rybově roce 2025 MgA. Ivo Michl, tvůrce digitálního archivu Rybových děl, pozoruhodný objev. Po jeho prolistování nalezl v samotném závěru báseň Třemšín, o jejíž existenci jsme sice věděli, ale považovali jsme ji za nezvěstnou nebo spíše za nadobro ztracenou. Do historie  města i Rybova osudu významně zasáhla Salmova smrt o svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9. 1810), tedy v den starorožmitáské pouti, jako by chtěla stvrdit pouto, jež ho s tímto krajem pojilo. Jeho pohřeb se stal příčinou všeobecné vzpoury, tzv. Rožmitálské rebelie. Veřejné exekuce výpraskem, k níž byli odsouzeni účastníci vzpoury, byla provedena na zámeckém nádvoří.

Vlevo před branou mostu vedoucího přes starý hradní příkop se pod dvěma mohutnými chráněnými lipami nachází pozdně barokní kaplička sv. Anny. Údajně pochází z roku 1765, tedy z roku Rybova narození. Dřevěná socha sv. Anny vyučující Pannu Marii je dnes umístěna v Rybově expozici v Podbrdském muzeu.

Jako dcera rožmitálského purkrabího Jana Jakuba Laglera a jeho první manželky Kateřiny se v zámku narodila Anna Laglerová (1769-1823), manželka Jakuba Jana a Ryba a matka jejich 13 dětí. 

Za druhé světové války byli v zámku ubytováni vojáci wehrmachtu. V roce 1940 v noci ze 4. na 5. března 2. patro Gryspekovského paláce vyhořelo. V roce 1948 byl Zámek znárodněn a postupně přišel o veškerý mobiliář a podstatná část jeho archiv skončila ve sběru papíru.  Až do 70. let 20. století využívaly jeho prostory upravené pro kanceláře a byty zaměstnanců Československé státní lesy. V roce 1994 se stal majetkem Pražského arcibiskupství a o několik let později ho získala společnost Trinity COOP.

I když i nadále přetrvává v soukromém vlastnictví, snaží se spolek Rožmitálský zámek se souhlasem majitele objekt udržet v takovém stavu, aby se omezilo jeho chátrání a provádí tu drobné opravy. Zámek, od roku 1958 chráněná kulturní památka, byl díky činnosti spolku poprvé v historii alespoň v omezené míře a úměrně stavu otevřen širší veřejnosti.