Menu
Město Rožmitál pod Třemšínem Město Rožmitál pod Třemšínem
Rožmitálpod Třemšínem

kostelO nejstarší historii rožmitálský kronikář a učitel Gabriel Brda píše: V dobách nejstarších vyplňovaly lesy jistě celou kotlinu rožmitálskou, jehličiny zaměnily zde v bažinách a třasoviskách stromy listnaté; mokřiny bývaly místo dnešních rybníků Podzámeckého, Kuchyňky, Jezu a obou Sadonických. V místech, kde jdou ulice a stojí naše domy, na našich polích dnešních a lukách a v lesích, kde sbíráme houby - co tragedií se asi v dávných dobách odehrálo! Řádil zde hladový vlk, mrzutý medvěd, lstivý rys, traviny deptal zubr a v bažinách divoký kanec rozrýval kyprou zemi.

Osídlení Rožmitálska je archeologicky prokázáno již z pohanské doby. Osídlení patrně postupovalo podél říčky Vlčavy, tehdy jmenované Bozžes. Na pahorku Chocholíku u Pňovic zanechali Slované šest mohyl, kde uložili své zemřelé. Některé z nich spálili na hranici, jiné však pochovali přímo. Mrtvým položili do hrobu stříbrné spony, náhrdelník z jantaru, koňskou uzdu a podobně. Tyto mohyly zkoumal před 2. světovou válkou archeolog Rudolf Turek. Památky jsou uloženy v Národním muzeu v Praze.

Nejstarší částí města je Starý Rožmitál, zvaný Staré město, latinsky Antiqua civitas. Právě zde byla nalezena keramika z mladší doby hradišťní z 10. a 11. století.

Středověk

Středověk a období následující

Poté, co bylo sídlo pána kraje přeneseno z původního Starého Rožmitála (Staré město - Antiqua civitas) (viz Starý Rožmitál) níže, vznikl na pahorku mezi bažinami blatný hrad se silnými zdmi, baštami a branami, opatřený na severozápadní straně velkým rybníkem. Snad podle šípkových růží planě rostoucích v malebném údolí byl hrad nazván, tehdy podle módy německy, Rosenthal.

Stejně tak jako páni z Třemšína odvozovali i páni vládnoucí v krajině pod Třemšínem svůj původ od proslulého rodu Buziců. Prvním historicky doloženým příslušníkem tohoto rodu byl Jetříšek Buzovic. Jemu vděčí Rožmitál za svůj městský znak.

Pověst vypráví, že se tento proslulý silák jednou střetl v lese s velikým kancem, statečně jej přemohl a pouhýma rukama odnesl na zádech na knížecí dvůr, kde poté zvířeti uťal hlavu. Tato pověst je vlastně totožná s pověstí "O Bivoji" a nemůžeme tedy přesně určit, zda je alespoň zčásti pravdivá. Jetříšek však jistě byl statečným válečníkem, vždyť v bojích za upevnění královské moci padl v roce 1110. V erbu rodu Buziců a následně pak i dalších jeho větví je však na tuto pověst pamatováno. Ve zlatém štítě je uťatá černá kančí hlava s červeným vyplazeným jazykem a stříbrnými kančími zuby. Erb rodu Buziců tvoří také základ rožmitálského městského znaku. Na modrém štítě je stříbrná kruhová hradba z kvádrů s cimbuřím, v ní stojí stříbrná čtyřhranná věž, rovněž z kvádrů zbudovaná, s cimbuřím o třech stínkách a s červenou valbovou střechou se zlatými makovicemi. Na věži visí štít s erben pánů z Rožmitála.

Dějiny rodu ve 12. a 13. století nejsou však spolehlivě doloženy. Jako první začal užívat přídomku "z Rožmitála" až Oldřich, syn Budislava, rady krále Václava I. Po Oldřichovi se stal pánem Rožmitála jeho syn Protiva z Rožmitála, po něm jeho syn Zdeněk z Rožmitála a po něm Sezima z Rožmitála.

Roku 1347 věnoval Sezima mimo jiné polovici hradu pražskému arcibiskupství. Polovinu hradu drželi pražští arcibiskupové až do roku 1436, kdy král Zikmund zastavil arcibiskupskou polovinu bratřím Janovi a Václavovi Zmrzlíkům ze Svojšína, zatímco na druhé polovině vládli nepřetržitě dál páni z Rožmitála, kteří si častým užíváním křestního jména Lev, změnili toto jméno v příjmení. Jakým způsobem získali páni z Rožmitála polovinu hradu od Zmrzlíků ze Svojšína zpět, není známo, jisté však je, že panství bylo spojeno v jedno až do roku 1545.

Volný čas

Univerzální překladač

Překlad (translations)

YouTube kanál města

YouTube kanál města

Odstávky elektřiny

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky