Rožmitál pod Třemšínem

Historie

Město Rožmitál pod Třemšínem se nachází na jihozápadě středních Čech v údolí při úpatí brdských vrchů, z nichž nejznámější je památný vrch Třemšín (827 m). Drsné a nevlídné podnebí nelákalo pravěké lidi k osidlování, a proto bylo Rožmitálsko zalidněno později než okolní krajiny. Zalidnění postupovalo jen velmi zvolna od východu kolem říčky Vlčavy a dospělo nejprve do oblasti osady zvané Antiqua civitas (Staré město), dnešního Starého Rožmitálu, kde je možno předpokládat i původní sídlo rodu Buziců, předků pánů z Rožmitála.

Odedávna tu stojí farní kostel Povýšení svatého Kříže s objeveným gotickým portálem datovaným do let 1230 - 1240. Poté, co bylo sídlo pána kraje přeneseno z původního Starého Rožmitálu níže, vznikl na pahorku mezi bažinami blatný hrad. Snad podle šípkových růží planě rostoucích v malebném údolí  byl  nazván, tehdy podle módy německy, Rosenthal. Na východ od hradu vznikla ve 13. st. osada  na otevřených místech obehnaná valy a vodním příkopem. Tak byl položen základ městu Rožmitálu i jeho jedinečnému vodnímu obrannému systému, dnes zvanému rožmitálské Benátky, které jsou dodnes víceméně zachovány a dodávají městu jeho charakteristickou atmosféru. Stejně jako páni z Třemšína, odvozovali i páni vládnoucí v krajině pod Třemšínem svůj původ od proslulého rodu Buziců. Prvním historicky doloženým příslušníkem tohoto rodu byl Jetříšek Buzovic. Jemu vděčí Rožmitál za svůj městský znak. Dějiny rodu ve 12. a 13. století nejsou však spolehlivě doloženy. Jako první začal užívat přídomku „z Rožmitála“ až Oldřich. Později, častým užíváním křestního jména Lev, změnili páni z Rožmitála  toto jméno na příjmení.

Páni Lvové z Rožmitála

Z tohoto rodu v českých dějinách nejvíce prosluli Jaroslav Lev, jeho sestra Johana a jeho syn Zdeněk Lev. Jaroslav Lev  v  letech 1465 - 1467  podnikl ve službách svého švagra, českého krále Jiřího z Poděbrad, diplomatickou cestu po zemích Evropy. Češi  se proslavili v rytířských soubojích, ale především šířili dobré jméno českého království a českého národa.. Tuto cestu popsal ve svém deníku její účastník rytíř Václav Šašek z Bířkova. Podle Šaškova deníku sepsal vyprávění Alois Jirásek pod názvem „Z Čech až na konec světa“. Jaroslavova sestra Johana byla v letech 1458 - 1471 českou královnou poté, co se stala druhou manželkou krále Jiřího z Poděbrad. Proslula moudrostí a láskou k vlasti i národu. Nejkrásnější alej v Rožmitálele, táhnoucí se od zámku po břehu Podzámeckého rybníka až do Starého Rožmitálu, nese její jméno „Alej Johanky z  Rožmitála“.

Asi nejslavnějším příslušníkem rodu byl Jaroslavův syn Zdeněk Lev z Rožmitála, nejvyšší sudí a od roku 1507 nejvyšší purkrabí pražský, znamenitý a ctižádostivý státník.  Zadlužil ale  rožmitálské panství tak, že jeho synové Adam a Zdeněk je nemohli udržet. V roce 1550 získal panství Florian Gryspek z Gryspachu.

Rytíři Gryspekové z Gryspachu

Pocházeli původně z Bavorska. Zakladatelem české větve byl Florián Gryspek z Gryspachu  V r. 1567 vymohl městu Rožmitálu nová privilegia, podporoval vědy a umění. Koupí statků po konfiskacích značně rozmnožil své jmění. Rytíři Gryspekové  přestavěli hrad na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře bylo rožmitálské panství konfiskováno ve prospěch pražského  arcibiskupství, v jehož majetku byl zámek  do roku 1948. Poté zde byly zřízeny byty a kanceláře. Od 70. let 20. století objekt chátral.¨

V současnosti je již opět majetkem Pražského arcibiskupství,,a  je veřejnosti nepřístupný. Svůj přídomek „pod Třemšínem“ získal Rožmitál, aby se odlišil od jiných měst stejného jména, až v roce 1920. Toto pojmenování je nutno brát s určitou rezervou, neboť samotný vrchol Třemšína je od města vzdálen téměř 9 km.